Je změkčená voda vhodná k pití? A kolik obsahuje sodíku?

Proč se ve změkčené vodě zvyšuje obsah sodíku?

Klasický změkčovač vody pracuje na principu iontové výměny. Uvnitř zařízení se nachází iontoměničová pryskyřice, která při průchodu vody zachycuje především ionty vápníku a hořčíku způsobující její tvrdost a nahrazuje je ionty sodíku.

Je proto potřeba rozlišovat dvě věci. Regenerační sůl se během běžného provozu do upravované vody jednoduše nepřidává. Používá se při regeneraci iontoměničové pryskyřice. Samotná iontová výměna ale znamená, že při odstranění tvrdosti současně vzroste koncentrace sodíku ve vodě.

Čím tvrdší voda, tím více sodíku se přidá

Množství sodíku, které se při změkčení do vody dostane, není u každé domácnosti stejné. Rozhodující je především množství tvrdosti, které změkčovač skutečně odstraní.

Čím více iontů vápníku a hořčíku pryskyřice zachytí, tím více sodíkových iontů za ně při iontové výměně uvolní.

Při úplném odstranění 1 °dH tvrdosti se koncentrace sodíku zvýší přibližně o 8,2 mg/l.

Uvedené hodnoty představují orientační zvýšení koncentrace sodíku při úplném odstranění dané tvrdosti. K výsledku je ještě potřeba připočítat sodík, který byl přítomen už ve vstupní vodě.

Pokud se za změkčovačem přimíchává část surové vody a ponechává se určitá zbytková tvrdost, skutečné zvýšení koncentrace sodíku bude odpovídajícím způsobem nižší.

Jak tento vztah uvádí EcoWater?

EcoWater ve svých materiálech používá příklad vody o tvrdosti 11 grains per gallon (gpg). To odpovídá přibližně 10,5 °dH.

Po změkčení takové vody uvádí EcoWater přibližně 20,6 mg sodíku na jeden americký šálek vody, což představuje přibližně 87 mg/l. Hodnota odpovídá také výpočtu podle množství odstraněné tvrdosti.

Kolik sodíku může obsahovat pitná voda?

Česká legislativa stanovuje pro sodík v pitné vodě mezní hodnotu 200 mg/l.

Právě u velmi tvrdých vod proto může být obsah sodíku po úplném změkčení důležitým parametrem. Pokud například změkčujeme vodu o tvrdosti 25 °dH prakticky na nulovou tvrdost, samotná iontová výměna zvýší koncentraci sodíku přibližně o 205 mg/l.

K tomu je navíc nutné připočítat původní množství sodíku ve vstupní vodě.

To ale neznamená, že každá domácnost s vodou o tvrdosti 25 °dH bude mít za změkčovačem automaticky právě tuto hodnotu. Záleží také na nastavené výstupní tvrdosti a případném přimíchávání surové vody.

Má změkčená voda chutnat slaně?

Ne. Správně fungující změkčovač by neměl způsobovat výrazně slanou chuť vody.

Je důležité rozlišovat sodík a kuchyňskou sůl. Kuchyňská sůl je chlorid sodný. Při běžném provozu změkčovače se do vody nedávkuje solanka ze zásobníku.

Solný roztok se používá během regenerace iontoměničové pryskyřice a následně je společně s uvolněným vápníkem, hořčíkem a přebytkem regeneračního roztoku odveden do odpadu.

Pokud by voda za změkčovačem měla výrazně slanou chuť, není to standardní vlastnost správně fungujícího zařízení a je vhodné zkontrolovat jeho funkci a průběh regenerace.

Je tedy změkčená voda vhodná k pití?

Na tuto otázku nelze správně odpovědět pouze jednoduchým ano nebo ne bez znalosti konkrétní vody.

Pokud byla vstupní voda pitná a voda po úpravě nadále splňuje požadavky na pitnou vodu včetně hodnoty sodíku, samotný průchod iontoměničovým změkčovačem automaticky neznamená, že voda není vhodná ke konzumaci.

Z praktického hlediska je ale vhodné sledovat především tvrdost vstupní vody, původní koncentraci sodíku a požadovanou výstupní tvrdost.

U vody z vlastního zdroje je samozřejmě nutné hodnotit také ostatní chemické a mikrobiologické parametry. Samotná tvrdost nebo obsah sodíku o celkové kvalitě vody nerozhodují.

Kdy bychom doporučili samostatnou vodu pro pití?

Samostatnou větev pitné vody nebo další stupeň filtrace považujeme za vhodné řešení zejména:

• u velmi tvrdé vstupní vody,
• pokud je už ve vstupní vodě vyšší koncentrace sodíku,
• pokud by úplné změkčení vedlo k překročení požadované koncentrace sodíku,
• u osob, které musí z lékařských důvodů výrazně omezovat příjem sodíku,
• nebo pokud chceme vodu pro pití a vaření upravovat ještě v širším rozsahu.

U osob s lékařsky předepsanou nízkosodíkovou dietou je vhodné konkrétní způsob úpravy pitné vody konzultovat také s ošetřujícím lékařem.

Centrální změkčení a samostatná filtrace pitné vody

Velmi praktickým řešením může být kombinace centrálního změkčovače pro celý objekt a samostatné filtrace vody určené k pití a vaření.

Změkčovač chrání rozvody, ohřívače vody, spotřebiče a sanitární vybavení před usazováním tvrdosti. V kuchyni lze následně použít například reverzní osmózu, která pracuje s menším množstvím vody určeným primárně ke konzumaci.

Reverzní osmóza dokáže významně snížit koncentraci celé řady rozpuštěných iontů, včetně sodíku. Nemusíme tak membránovou technologií upravovat veškerou vodu používanou v domácnosti například na sprchování, praní nebo úklid.

Rozhodující je výsledná kvalita vody

Při posuzování vhodnosti vody k pití není správné řídit se pouze tím, zda je před kohoutkem instalován změkčovač.

Rozhodující je skutečné složení vody po úpravě. Zvýšení koncentrace sodíku lze z tvrdosti vody poměrně přesně vypočítat, ale v případě pochybností poskytne nejvyšší jistotu laboratorní rozbor.

Právě proto při návrhu úpravy vody vycházíme z jejího skutečného složení a provozních požadavků konkrétní domácnosti.

Správně navržený systém může současně chránit celý dům před tvrdou vodou a zajistit kvalitní vodu určenou k pití a vaření.

Prohlédnout změkčovače vody EcoWater →